Budoucnost krajně nejistá: 5 panovníků s nejkratší dobou v úřadu
Zatímco někteří králové vydrželi na svých trůnech větší část svého života, historie zná i vladaře, kterým koruna patřila jen chvíli. Obvykle se stali obětmi zrad, vražedných atentátů nebo nevyléčitelných nemocí
Dražba trůnu
Didius Julianus
v úřadu: 66 dní | kde: Řím
Zatímco následníci trůnu obvykle bývají určeni pokrevní linií nebo mocenskými okolnostmi, v případě římského císaře Didia Juliana rozhodly peníze. Jeho předchůdce – Publia Helvia Pertinaxe – zavraždila pretoriánská garda, která se poté rozhodla římský trůn vydražit a o získané peníze se podělit. Julianus nabídl nejvyšší částku a 28. března 193 si tak koupil postavení císaře. Senát sice jeho statut nakonec akceptoval, nicméně veřejnosti se změna nezamlouvala a provincie se proti němu rovnou vzbouřily. Odkoupením trůnu tak Didius rozpoutal občanskou válku, která 1. června vyvrcholila jeho svržením – pouhý den po sesazení z úřadu byl navíc i úkladně zavražděn.
Zardoušen bojary
Fjodor II. Borisovič
v úřadu: 49 dní | kde: Rusko
Fjodor II. Borisovič se stal ruským carem už v šestnácti letech. Ačkoliv mu jeho otec Boris Godunov připravoval trůn a obklopoval ho spolehlivými lidmi, ani oni nedokázali udržet chlapce naživu. Jeho vláda trvala od 23. dubna do 10. června 1605 a odehrála se v kulisách zrady. O „svůj“ trůn se totiž přihlásil konkurent mladého cara, který se vydával za syna vladaře Ivana Hrozného. Muž dnes známý jako Lžidimitrij I. byl velmi schopný a bezohledný – podařilo se mu zburcovat skupinu šlechtických bojarů, kteří se vzepřeli vládě Fjodora Borisoviče. Vzbouřencům se podařilo proniknout do Kremlu a mladíka i s jeho matkou zajali. Nakonec je oba 20. června uškrtili. Lžidimitrij, který usedl na prázdný trůn, pak nechal Fjodora spolu s těly jeho rodičů pochovat bez jakýchkoliv poct v moskevském Varsonofjevském klášteře. Sám se však z dobytého trůnu dlouho neradoval – po roce ho nechala zavraždit jiná skupina bojarů.
Umírající vladař
Milan Obrenović II.
v úřadu: 26 dní | kde: Srbsko
Srbský vládce Milan Obrenović II. se stal obětí nešťastných okolností, jelikož jeho otec nedokázal unést skutečnost, že mu do řízení země zasahuje sultán z Cařihradu. Nakonec 13. června 1839 abdikoval a Milan, coby jeho nejstarší syn, musel usednout na trůn. Už od dětství však neměl zrovna pevné zdraví a do vlády nastoupil prakticky na smrtelné posteli. Za 26 dní v úřadě nevydal žádné zákony, ani se nepustil do zavádění královských změn. Během panování totiž upadl do bezvědomí, ze kterého se už neprobral. Zemřel 8. července a na trůn usedl jeho mladší bratr Michal Obrenović III., který pokračoval v protiturecké politice jejich otce.
Poprava místo korunovace
Jana Greyová
v úřadu: 10 dní | kde: Anglie
Ačkoliv byla jednou z nejvzdělanějších žen 16. století, hlavní přednost lady Jany Greyové (praneteře Jindřicha VIII. Tudora) spočívala v její protestantské víře. Anglický král Eduard VI. měl sice dvě dcery, ale obě se hlásily k římskokatolické církvi, což panovník nehodlal tolerovat a vyřadil je ze své následnické linie. Když pak 6. července 1553 zemřel, nastoupila na jeho místo Jana – její vláda však trvala pouze od 10. do 19. července. Marii, jedné z právoplatných Eduardových dcer, se totiž povedlo přetáhnout na svou stranu veřejnost, aristokracii i radu vlády Anglie. Jana tak byla namísto korunovace uvězněna a posléze popravena.
Rodinné krveprolití
Dípéndra Bír Bikram Šáh
v úřadu: 3 dny | kde: Nepál
Vladařský příběh nepálského prince Dípéndry Bír Bikram Šáha je prostoupen tajemstvím a konspiracemi. Tento třináctý král usedl na růn poté, co 1. června 2001 na královské oslavě rozpoutal masakr a zastřelil deset členů své rodiny. Po krveprolití zůstalo naživu tak málo rodinných příslušníků, že byl jmenován panovníkem, ačkoliv se tou dobou nacházel v kómatu. Svým zraněním nakonec po třech dnech podlehl. Dodnes přitom neznáme motiv jeho činu a badatelé poukazují na řadu nesrovnalostí. Při zmíněné oslavě byla oslabena královská ochranka a Dípéndra si prostřelil levý spánek, ačkoliv byl pravák. Vyšetřování tohoto masakru navíc trvalo pouhé dva týdny a hlavně se obešlo bez kvalitního ohledání místa činu.
