Hory zlata na dně oceánu: 5 největších podmořských pokladů

Diamantový vrak

Loď: Bom Jesus; kdy byla nalezena: 2008.
Hodnota nálezu: neznámá

Nedaleko ústí Oranžské řeky v Namibii vyplavilo moře jeden z nejhodnotnějších vraků. Na písečné pláži jej však překryla silná vrstva písku a před zraky veřejnosti zůstal dlouho utajen, neboť se nacházel v teritoriu pečlivě střežených diamantových dolů společnosti De Beers.

V roce 2008 zkoumal ovšem geolog těžařské firmy lokalitu s kódovým označením U–60 a narazil na pláži na dokonale sférický kámen. Při bližším ohledání se ukázalo, že nejde o horninu, nýbrž o měděný ingot, který měl navíc na povrchu vyražen symbol trojzubce. Uvedeným způsobem si přitom značil majetek jeden z nejbohatších renesančních finančníků, Němec Anton Fugger.

Archeologové v místě posléze vykopali vrak lodi s velmi zachovalým nákladním prostorem. Z jeho útrob pak „vysvobodili“ 22 tun mědi, zbraně, brnění, bronzové kanony, dělové koule, cínové mísy, slonovinu a hlavně zlato – víc než dva tisíce mincí. Zatímco hodnota nákladu se ještě odhaduje, samotný vrak má pro odborníky nevyčíslitelnou cenu. Pochází zřejmě z 30. let 16. století, a jedná se tedy o nejstarší lodní pozůstatky nalezené na africkém pobřeží.

Po detailním průzkumu vyšlo najevo, že jde o torzo portugalského plavidla Bom Jesus (v překladu „dobrý Ježíš“), jehož kapitán Dom Francisco de Noronha svého času velel posádce 300 mužů. Na moře vypluli roku 1533, načež se za záhadných okolností ztratili poblíž západního pobřeží Afriky. Zatímco osud lodi se tak částečně vyjasnil, nad jejími pasažéry se stále vznášejí otazníky. Nejspíš už se však nikdy nedozvíme, zda se jim povedlo najít spásu na afrických březích.

Stříbrný náklad

Loď: SS Gairsoppa; kdy byla nalezena: 2011
Hodnota nálezu: 4,8 miliardy korun

Britská nákladní loď SS Gairsoppa byla vyrobena v roce 1919 a postupně sloužila jak civilním, tak válečným účelům. Roku 1941 se připojila ke konvoji SL-64, který se pod velením Geralda Hylanda vracel z výpravy do Indie. Na palubě přitom převážela surové železo, čaj a hlavně téměř 200 tun stříbrných ingotů. Nedaleko Irska však konvoj zasáhla prudká bouře, která spolu s tenčícími se rezervami uhlí přiměla Gairsoppu změnit kurz a vyrazit pro zásoby do irského přístavu Galway.

Jenže necelých 500 km od cíle si jí všimlo německé průzkumné letadlo, jež následně podalo zprávu nedaleko hlídkující ponorce U-101. Během několika okamžiků pak trup lodi rozmetal příval torpéd. Bezmocné plavidlo šlo ke dnu spolu s posádkou čítající 85 členů – podle německého lodního deníku se Gairsoppa potápěla dvacet minut. Její náklad poté moře zakonzervovalo na dlouhých sedm desetiletí.

V roce 2010 získala společnost Odyssey Marine Exploration výhradní práva na pátrání po vraku, na něž vypsala výběrové řízení britská vláda. Podmínky byly jednoduché: Lovci pokladů na sebe berou veškerá rizika, ale pokud se jim podaří loď objevit, ponechají si 80 % z nalezeného bohatství. Zbylá část připadne královské pokladně.

Společnost Odyssey se možných rizik nezalekla a již po necelém roce snažení objevila vrak zhruba 480 km od Galwayského zálivu, 4 700 m pod mořskou hladinou. Značná hloubka spolu s nepříznivými povětrnostními podmínkami však vyzvedávání pokladu velmi komplikovala, takže k němu došlo až v roce 2012. Firma oznámila, že se jí podařilo vytáhnout z hlubin přes 61 tun stříbra v celkové hodnotě přibližně 4,8 miliardy korun. V roce 2014 pak královská mincovna vydala speciální edici padesátipencí vyražených z nalezeného kovu.

Ze života pirátů

Loď: Whydah; kdy byla nalezena: 1984
Hodnota nálezu: 9,6 miliardy korun

Galéru Whydah nechal v roce 1715 postavit nejmocnější britský obchodník s otroky své doby, sir Humphrey Morice. Jednalo se o těžce obrněnou dopravní loď, jejíž trasa směřovala z Británie do západní Afriky. Tam posádka měnila evropské cennosti za otroky, zlato a slonovinu a pokračovala do Karibiku, kde svůj náklad dál vyměňovala za drahé kovy, cukr, rum a přísady k výrobě léčiv, které posléze vozila zpět do Británie.

Začátek 18. století nicméně vešel do historie jako zlatá éra pirátství, a tak jistě nepřekvapí, že si galéru napěchovanou cenným nákladem a otroky vyhlédli mořští vlci. Roku 1717 zajal loď slavný Samuel Bellamy, přezdívaný „černý Sam“ nebo také „princ pirátů“, a rozhodl se ji přestavět na své vlajkové plavidlo.

Nedaleko amerického mysu Cape Cod však „zánovní“ pirátskou loď dostihla divoká bouře provázená větry o rychlosti až 70 km/h a téměř dvanáctimetrovými vlnami. Hlavní stěžeň nakonec nápor počasí nevydržel, zlomil se a plavidlo se následně převrátilo, načež palubu prorazil nadměrný náklad – loď tehdy údajně převážela mimo jiné 4,5 tun zlata a stříbra.

K pirátskému lupu na dně oceánu se teprve v roce 1984 propracoval Barry Clifford. Torzo, které se před zraky veřejnosti skrývalo víc než 260 let, objevil v hloubce pouhých 4,3 m pod nánosem mohutné vrstvy písku. Do oblasti okamžitě vyrazili archeologové, kteří tam pak nalezli víc než 200 tisíc cenností – a práce stále pokračují. Z galéry Whydah se tak stala jediná objevená loď s historicky doloženou pirátskou minulostí.

Španělská kráska

Loď: Nuestra Señora de Atocha; kdy byla nalezena: 1985
Hodnota nálezu: 10,8 miliardy korun

Nuestra Señora de Atocha (španělsky „naše Paní z Atochy“) byla nejslavnější lodí španělské flotily, která roku 1622 vyplula od pobřeží dnešní Floridy zpět do rodné vlasti. Plavidlo přitom převáželo tak obrovské bohatství, že pouhé nakládání a katalogizace trvaly přístavním dělníkům dva měsíce.

Když pak po dalších drobných zdrženích flotila 4. září konečně zvedla kotvy, měla šestitýdenní zpoždění. Lodě navíc již po dvou dnech na moři zasáhla silná bouře provázená hurikánem a zanesla plavidla do oblasti plné korálových útesů, které se jim staly osudnými. Španělská koruna okamžitě vyslala další lodě, aby vraky našly a zachránily maximum cenností. Lokalitou neštěstí se však přehnal i druhý hurikán a rozmetal trosky po okolí, což jejich hledání zkomplikovalo. Španělé nakonec po slavném plavidle pátrali mnoho let, nicméně bezvýsledně.

Teprve v roce 1985 zaznamenal úspěch americký lovec pokladů Mel Fisher, který hledání Atochy zasvětil bezmála sedmnáct let života. Přestože mnoho zlata a drahých kamenů z nákladu stále chybí, objevená část byla natolik velká, že si 25 % všech nalezených pokladů začala nárokovat floridská vláda. Fisher se však dělit odmítl a spor musel rozhodnout až soud: V roce 1992 vydal rozsudek ve prospěch odhodlaného dobrodruha.

Černá labuť

Loď: Nuestra Señora de las Mercedes; kdy byla nalezena: 2007
Hodnota nálezu: 12 miliard korun

Již zmíněná společnost Odyssey Marine Exploration, která stála za nalezením britské nákladní lodi SS Gairsoppa, se podílela také na dosud největším objevu podmořského pokladu. Tentokrát se však ke svému nálezu nepostavila právě otevřeně a cennosti se pokusila vyzvednout bez požehnání úřadů. 

Firma objevila u břehů Gibraltaru neznámou loď, kterou pracovně pojmenovala Černá labuť. A uvnitř se nacházel poklad vskutku pohádkový. S hledáním původního majitele však společnost neztrácela čas a krátce po utajeném vyzvednutí už do USA putovalo víc než 17 tun zlatých mincí a množství cenných artefaktů. Na velmi výnosnou dražbu již ovšem nedošlo. Španělsko totiž podalo proti postupu firmy žalobu u amerického soudu s tvrzením, že se jedná o jeho ztracené plavidlo Nuestra Señora de las Mercedes (v překladu „naše Paní milost“).

Zmíněná fregata přepravovala v roce 1804 náklad zlata, stříbra a dalších cenností z jihoamerického Montevidea do španělského Cádizu, po cestě se však střetla s britskou námořní jednotkou pod vedením Grahama Moorea. Ten plavidlu přikázal změnit kvůli inspekci kurz a místo ve španělském přístavu kurz a místo ve španělském přístavu zakotvit v britském. Nešlo o zcela oprávněný požadavek, protože v té mezi Anglií a Španělskem příměří a anglický kapitán měl loď nechat bez problémů proplout. Velitel fregaty José de Bustamante y Guerra rozkaz odmítl, což vyústilo v konflikt – a Nuestra Señora de las Mercedes klesla ke dnu už po prvním „varovném“ britském výstřelu, který zasáhl její muniční sklad. Poklad se později žádné straně vyzvednout nepodařilo.

Španělsko prohlásilo loď za svou na základě mezinárodního námořního práva, jež zaručuje, že plavidlo ztracené ve službě nějakého státu zůstává jeho výsostným vlastnictvím. Společnost Odyssey zase argumentovala tím, že původ lodi je nejasný, a i kdyby byla španělská, vezla soukromé peníze kupců, nikoliv španělského impéria. Navíc se o svůj díl přihlásilo dokonce i Peru, kde byly mince údajně vyraženy z nakradeného zlata Inků. Americký soud nakonec v roce 2012 přiřkl poklad Španělsku, zatímco lovci cenností dostali trest za zatajování informací a pokutu v přepočtené výši 24 milionů korun.