Všemi smysly: Rozhovor s cestovatelským párem Kateřinou a Milošem Motani

Na první pohled pustá krajina skrývá nesmírné poklady – vedle sopek a několika úžasných lagun se kousek odtud nachází také Valle de la Luna (Údolí měsíce) a gejzíry El Tatio

V severním Chile, pár kilometrů na jih od města Antofagasta, vyrůstá z prašné pouště tajuplná ruka – Mano del Desierto. Tuhle železobetonovou skulpturu vytvořil v roce 1992 antofagastský sochař Mario Irrarrázaval

Národní park Lauca se pyšní dvěma krásnými sopkami – Pomerape a Parinacota. Do výšky 4 500 metrů nad mořem jsme ovšem vystoupali příliš rychle. Po celé tři dny nás pak trápí výšková nemoc, plahočíme se úžasnou krajinou, co nám síly a dech stačí

V parku Lauca se velmi často setkáváme se stády divokých vikuní. Jsou ze všech čtyř druhů lam nejmenší. Jejich srst je mimořádně jemná a velmi ceněná

Chilské bílé lamy chovají místní obyvatelé hlavně na maso. Hodiny vydržíme pozorovat rozdováděná mláďata

Ve výšce nad 4 000 metrů nad mořem roste velmi zajímavá a podivná rostlina llareta (Azorella compacta). Na první pohled vypadá jako polštářky měkounkého mechu. Zdání však klame, jedná se o velmi tvrdý, až jeden a půl metru vysoký zakrnělý keřík

U laguny Xacha pozorujeme hned po ránu růžové plameňáky

U málo známé laguny Cejar zapomínáme na čas. Zdejší voda je tak slaná, celé dno i břeh jsou pokryty nádhernými velkými krystaly kamenné soli

Nejraději máme krajiny bez značených cest. Je velmi napínavé, kam až nás nohy zanesou, co všechno cestou objevíme