Když se poušť nadechne: Skrytý život vyprahlých pouští

Jindy šedivě prašná zem parku Escalante je za deštivého jara v jednom květu

„Život a zánik“ jsme nazvali tuto fotografii pořízenou na písečných dunách v Údolí smrti

Naše letité zkušenosti říkají, že při putování pouští nesmí v batohu chybět pláštěnka

Utah i divocí mustangové se po vydatných deštích topí v záplavě křehkých květů

Pouštní liška v národním parku Pan de Azucar. Při jednom výšlapu napříč vyprahlou pustinou nás jedna malá liška doprovázela neuvěřitelných osm kilometrů

Atacama, nejsušší poušť světa, vytváří na mořském pobřeží nezvyklé společenství – kaktusy porostlé cáry lišejníku. Vhkost přichází od moře v podobě pobřežní mlhy zvané camanchaca

Dlouho očekávaný déšť přináší zemi, rostlinám, živočichům a nakonec i nám konečně úlevu

Na bílých pískách (White Sand) se ocitáme uprostřed tří bouřek. Zpočátku vypadá krajina pěkně, ale netrvá dlouho a blesk stíhá blesk, krajina se utápí v prudkém letním dešti

Na první pohled vyprahlé Údolí smrti je plné života, stačí se jen pozorně dívat kolem sebe

Na první pohled vyprahlé Údolí smrti je plné života, stačí se jen pozorně dívat kolem sebe

Na první pohled vyprahlé Údolí smrti je plné života, stačí se jen pozorně dívat kolem sebe