Záhadný tuleň Bajkalu: Dravec nejhlubšího jezera

Pohled tuleně bajkalského

V Bajkalu je vůbec nejčistější povrchová voda. Obsahuje minimum minerálů a při zamrzání ještě mnoho minerálů vyprchá. Takto vzniká led čistější než sklo, na němž jen při bočním osvětlení vyniknou jemné struktury (Peter Vršanský)

Čerstvě narozené mládě se již od tří dnů učí plavat. Brloh je postavený uvnitř ledu, pod sněhovými závějemi, takže z povrchu není viditelný a tím pádem je chráněn před medvědy-tuláky a vlky (Peter Vršanský, Marcel Trnovský)

Dospělý samec v nejlepších letech, okolo třicítky (Andrej Šutek)

Tuleni jsou extrémně plaší, ale i zvědaví a někdy se pozorují navzájem i na souši. Častěji jsou však v kontaktu ve vodě a na souši raději pozorují ptáky (Peter Vršanský)

Od Bajkalu je jasně vidět i hory vzdálené víc než 200 kilometrů. Studium tuleňů probíhá od roku 1995 a studentka Petra strávila při výzkumu tři sezony. Kromě ní se na výzkumu podílely téměř dvě desítky dalších studentů a mnoho domácích ochranářů, a to i po dobu víc než půl roku a několika sezon (Peter Vršanský)

Mládě vylézá z vody přes led, který se vytvořil, když plavalo. Starostlivost o průduchy je permanentní službou tuleňů – pokud by průduchy zamrzli, udusili by se. Při teplotách kolem -30 °C voda mrzne okamžitě a udržování průduchů je těžký boj (Peter Vršanský, Marcel Trnovský)