Ptáci, kteří zapomněli létat: Pštrosi, kasuáři a další dlouhonozí běžci

Pštros dvouprstý je skvělým běžcem. V péči o vejce se samci a samice střídají; tíha péče o vylíhlá mláďata padá z valné části na otce, i když samice mu v tom pomáhají. (foto: Shutterstock)

Pštros somálský se od pštrosa dvouprstého liší barvou krku a nohou. Zatímco pštros dvouprstý kůži na těchto částech těla růžovou, pštros somálský je na krku a nohou zbarven namodrale. Navíc má bíle zbarvená ocasní pera. (foto: Shutterstock)

Kasuárům vyrůstá na hlavě přílba z houbovité hmoty krytá tuhou slupkou z keratinu. Podle některých teorií jim pomáhá zesilovat jejich bučivé volání. Možná ale slouží jako skutečná přílba chránící hlavu při rychlém běhu hustou vegetací. Vpravo detail nohou kasuára s hrozivým drápem na středním prstu. (foto: Shutterstock)

Emu hnědý s mláďaty. O vejce se u těchto ptáků stará samec. Na břiše mu vypadá peří a díky tomu může zárodky zahřívat holou kůží. Po celou dobu sezení na vejcích nepřijímá potravu, ani nevylučuje. (foto: Shutterstock)

Samice kiviů váží necelá tři kila, samci bývají o něco lehčí. Hnízdí v norách, které vyhrabává samička. Tam se odehrávají i námluvy a do nory samička klade jediné vejce. (foto: Shutterstock)

Nandu pampový má domov v Jižní Americe. Evropskou kuriozitou je proto životaschopná populace těchto ptáků, která vznikla z jedinců uprchlých z farmových chovů poblíž německého Lübecku. (foto: Shutterstock)

Tinamy připomínají naše jeřábky či koroptve. Většinu času tráví na zemi a pokud se cítí ohroženy, strnou na místě, aby k sobě zbytečně nepřitahovaly pozornost. Nenápadně zbarvené peří jim umožňuje splynout s okolím. (foto: Shutterstock)