Podzim a říje: Čas soubojů a jeleních trub

Každý jelen má jedinečný hlas (troubení), podle nějž zkušený posluchač dokáže rozeznat, o jak velkého jelena se jedná a co právě dělá. Já podle zvuku poznal, že tento kus leží v hustém lese a jen odpočívá. Až po několika hodinách se samec zvednul a vyšel se podívat na paseku, díky čemuž jsem jej poprvé zahlédnul. (foto: © Martin Procházka)

Pokud se během říje sejdou dva stejně silní jeleni a ani jeden nechce ustoupit, následuje souboj. Může jít i o dlouhé chvíle, kdy se jeden druhého snaží vytlačit. Občas se stane, že na následky poranění zvíře uhyne. Po nějakou dobu šli tito dva jeleni vedle sebe a jen se poměřovali. Až nakonec došlo k očekávanému souboji o harém, který stál opodál. (foto: © Martin Procházka)

Několik hodin jsem seděl schovaný ve svém úkrytu a čekal. Večer se ukázalo stádo laní a za nimi přišel i statný jelen. Jen co vyšli na paseku, tak ten den poprvé a naposledy vyšlo slunce zpoza mraků a zalilo zvěř oranžovou barvou. Jelen nemá pevné říjiště, přidává se ke stádu říjných laní, které následně hlídá. (foto: © Martin Procházka)

Nejen černá zvěř, ale i jeleni mají rádi ochlazení v kalištích a často je navštěvují. Na místě jsem věděl o jednom jelenovi, který troubil z lesa. Měl jsem namířený fotoaparát na vyšlapaný chodník a čekal, zda samec nevyjde. Nevyšel, ale z druhé strany se ukázal jiný jelen, který šel přímo do kaliště a začal se v bahně převalovat. (foto: © Martin Procházka)

Přes den se jelení zvěř stahuje hlavně do ukrytu v lesích a na otevřená místa vychází vpodvečer a přes noc. Došel jsem asi na dvacet metrů k ležícímu jelenovi. Další pohyb by mě už mohl prozradit, a tak jsem zasedl a čekal, co bude samec dělat. Asi po dvou hodinách se zvedl a procházel hustým lesem. Měl jsem štěstí, že se dostal i do malého okna mezi stromy a já tak mohl pořídit tento snímek. (foto: © Martin Procházka)