Tučňák uzdičkový: Otylý nemotora s horolezeckými ambicemi
0/6
Tady si tučňáci uzdičkoví lebedí – jejich výstupu na souš v tomto případě nestojí v cestě žádné krkolomné skály, místo toho jen pozvolný svah oblázkovo-písčité pláže.
Zdánlivě nemotorní tučňáci se škrábou do zdánlivě neslezitelného prudkého a sypkého svahu. A škrábou se úspěšně!
Hnízdo tučňáka uzdičkového lze i při nejlepší vůli stěží popsat jinak než jako primitivní. Obyčejná hromádka kamínků, jen občas „ozdobená“ nějakým pírkem či kostí.
Jak se tam vůbec dostali?! Tučňáci uzdičkoví si hoví na zdánlivě nepřístupné kře ve společnosti rybáků jižních(Sterna vittata) a dlouhoocasých(Sterna paradisaea).
Detailní pohled na kolonii vzbuzuje obdiv – tučňáci „nemotorové“ balancují nad desítky metrů vysokým a extrémně prudkým svahem; stačí málo a pád by byl smrtelný i pro tak obdivuhodně odolné zvíře jako je tučňák.
Rodiče krmí své potomky vydáveným krillem. Čas od času vyvrhují žaludeční výstelku, která vzniká nahromaděním solí kyseliny fluorovodíkové z potravy.