Drzoun s velkou kuráží: Co možná nevíte o rosomácích sibiřských

O tom, že je rosomák po všech stránkách šelma, svědčí i pohled na jeho zuby. Loví především hlodavce, kopytníky (a to i velmi vzrostlé), a ptáky. Nepohrdne však ani mršinou, ptačími vejci, rybami nebo dokonce lesními plody.

Rosomák sibiřský (Gulo gulo) v prostředí finské tajgy. Dříve rosomáci žili takřka na celé severní polokouli – jejich areál v Severní Americe dosahoval až do Kalifornie a také v Evropě a Asii se dostávali mnohem více na jih. Vlivem člověka však byli vytěsňováni stále více k severu.

Když sníh pokryje krajinu, široké osrstěné tlapy (které byly vzorem pro sněžnice severských přírodních národů) umožňují rosomákům dohnat v hlubokém sněhu takřka každou kořist.

Velmi dobře leze na stromy. Jestliže je to potřeba, dokáže podobně jako kočkovité šelmy slézat po kmeni stromu hlavou dolů

Pokud má rosomák přebytek potravy, někdy ji zavěšuje na tenké větve stromů, mimo dosah jiných šelem. V případě, že chce mít při jídle klid, vynáší si úlovek do větvoví i ke konzumaci.