Sen o deštném pralese: Putování bornejským údolím Danum

Borneo tak, jak asi vypadá v představách většiny lidí. Vzdor rozlehlým a stále se zvětšujícím plantážím palmy olejné zde nějaký deštný prales pořád existuje.

Chřestýšovec Waglerův (Trimeresurus wagleri), pro mě jeden ze symbolů bornejské přírody. Přes den odpočívá ve větvích stromu (v tomhle případě naštěstí pro nás docela nízko), v noci loví ptáky a žáby.

Džungle v noci vypadá úplně jinak. Snadno jsme si mohli představit, ze pro sklípkany této velikosti (asi jako rozevřená mužská ruka) představují menší spící ptáci snadnou kořist.

Mladí hulmani kaštanoví si nás na chvíli pustili pěkně k tělu. Focení ovšem i tak komplikuje tma v pralesním podrostu.

Pijavce tygří (Haemadipsa picta) trvá jen pár vteřin, než se na listu zorientuje a vyrazí přímo k vašemu lýtku.

Klechové menší (Hemiprocne comata) rádi usedali na most přes řeku Segama přímo v táboře.

Pestrohlávek bornejský (Pityriasis gymnocephala) je jedním z ptačích symbolů Bornea.

Pita modrohlavá (Pitta baudii) ve svém přirozeném prostředí.