Potápění mezi keporkaky: V království hrbatých velryb

Mládě si s mámou často hraje v hloubce. Schovává se pod jejím tělem a kojí se, nebo vyhlíží směrem k hladině a připravuje se na nádech, jako na tomto snímku.

Čerstvě narozená mláďata jsou ještě u hladiny neobratná a přetáčejí se na strany, proto jim matky pomáhají a přidržují je svou hlavou. V prvních okamžicích po porodu samice dokonce vytlačí mládě na hladinu, aby se nadechlo, Matka postup opakuje, dokud se mládě nenaučí vynořovat k nádechu samo.

Z očí do očí. Keporkaci jsou velmi zvědaví, proto se často zastaví v této poloze a maličkým okem (v poměru k tělu) vás zkoumají.

Úžasný moment, v němž samice keporkaka ukazuje svou otevřenost a touhu po komunikaci s člověkem. Je vidět, jak napodobuje Kateřinu, která na snímku rozpažuje ruce.

Na chvíli, kdy se po zhruba dvaceti minutách odpočívání mohutná samice vynoří z hloubky, jsme vždy nedočkavě čekali. Na snímku je i eskorta, v tomto případě samec, který je oproti samici viditelně malý. Zajímavé bylo, že si velryby pro nádech skoro vždy vybíraly přesně ta místa, kde jsme plavali my. Zřejmě proto, aby si nás prohlédly zblízka.

Odpočinek. Nad trojicí matka-mládě-eskorta jsme často zůstávali dlouho, protože keporkaci se v těchto okamžicích pohybují velmi pomalu, nebo vůbec. Mohli jsme tak poslouchat nepřetržitou komunikaci, která mezi nimi probíhala.

Téměř synchronizovaný výskok – gejzír vody pochází od keporkaka, který právě dopadl na hladinu po mohutném výskoku. Často jsme pozorovali i výskoky, při nichž se keporkaci přetáčeli ve vzduchu dokola kolem své osy.