Zrod zahradních královen: Křížení a šlechtění růží

Růže galská (Rosa gallica) nebo též růže keltská má od raného středověku doložené hospodářské využití. Pěstovala se v klášterních a později lékárnických zahradách jako Rosa officinalis; využíván byl květ i šípek. (foto: Wikimedia Commons, Stefan.lefnaer, CC BY-SA 4.0 + ilustrace Tereza Samková)

Růže damašská (Rosa damascena trigintipetala), která se dnes pěstuje především pro získání vonného oleje. Nejznámější oblastí jejího pěstování je Bulharsko v údolí Kazanläk. Bulharská produkce kryje 70 až 80 % světové potřeby. Na 1 kg oleje je potřeba 3 000 kg růžových plátků, tedy sklizeň z 1 ha plantáže. Přitom denní výkon jednoho pracovníka je 15 až 20 kg růžových plátků. (foto: Wikimedia Commons, Hélène Rival, CC BY-SA 4.0 + ilustrace Tereza Samková)

Růže stolistá (Rosa Centifolia Bullata). Dnes pěstované stolístky vznikají od 16. století vzájemným křížením starých odrůd. Nejvíce jich pochází z počátku 19. století. (foto: Wikimedia Common, Cillas CC BY-SA 3.0 + ilustrace Tereza Samková)

Některé odrůdy růže bílé (Rosa alba Semiplena) se lokálně pěstují na produkci růžového oleje, který je ceněný a kvalitní. Ve srovnání s (pro tento účel obvykle pěstovanou) růží damašsou však mají květy růže bílé pouze zhruba poloviční výtěžnost. (foto: Wikimedia Commons, A. Barra, CC BY-SA 3.0 + ilustrace Tereza Samková)

Růže čajová (Rosa odorata) zvaná čajovka. Bourbonky a čajovky nejsou příliš zimovzdorné, dalším šlechtěním a křížením s botanickými růžemi se stávají zahradní odrůdy růží vůči mrazu odolnější. (foto: Flickr, Cliff, CC BY 2.0 + ilustrace Tereza Samková)