Kořeny ptačího rodu: Naděje a nástrahy pro vymírající opeřence

Kondor krocanovitý (Cathartes aura, vlevo) na mršině kajmana. Společnost mu zde dělá několik kondorů havranovitých (Coragyps atratus).

Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus) dokáže extrémně kyselými žaludečními šťávami rozložit prakticky cokoli. Díky tomu ani netrpí infekcemi zažívacího traktu, bez ohledu na to, co pozře.

Tučňáci císařští (Aptenodytes forsteri) jsou pro zvládání chladu zcela mimořádně disponováni. Zřejmě i díky skvěle zvládnutému metabolismu dokážou hladovět až čtyři měsíce.

Typická krátká křídla tučňáků se nehodí k letu, ale umožňují snadné manévrování pod vodou. Na snímku skupinka tučňáků kroužkových (Pygoscelis adeliae) na břehu Weddellova moře.

Orel bělohlavý (Haliaeetus leucocephalus) se dostal z okraje existenční propasti a jeho případ by mohl znamenat naději i pro kriticky ohrožené mrchožrouty.