Vegetariánská panda červená: Horská „zářící kočka“

V roce 2001 žilo v Číně asi 6–7 tisíc jedinců, v Indii 5 až 6 tisíc. Jak ukázaly výzkumy zoologů, jen za posledních 50 let se počet pand červených v Číně snížil o 40 %. Na území dalších států pak může být toto číslo ještě vyšší. Panda byla proto zařazena na listinu ohrožených druhů a je vedena jako „zranitelná“. Ve všech státech, kde se přirozeně vyskytuje, je panda červená zákonem chráněná a její lov je zakázán.

Velmi výrazná panda je ve svém přirozeném prostředí panda téměř neviditelná. Když se pohybuje v korunách stromů, splývají chlupy dokonale s rudohnědou barvou lišejníků rostoucích na větvích.

Panda červená má ráda sladké. Ukázalo se to v experimentech, kdy byla nejrůznějším šelmám nabízena voda oslazená buď cukry, nebo umělými sladidly. Pandě červené chutnala hned tři různá umělá sladidla – konkrétně aspartam, sukralóza a neotam. To je krajně vzácný fenomén. Doposud bylo známo, že aspartam dokáže ošidit falešnou sladkou chutí jazyky lidí, lidoopů a opic Starého světa. Opicím Nového světa, jako jsou malpy nebo vřešťani, aspartam sladce nechutná.

Přes den panda často spí na větvích a v závislosti na okolní teplotě je buď stočená do klubíčka s ocasem položeným přes hlavu, nebo pod ní (je-li zima) nebo s nohama volně visícíma dolů (v případě vyšších teplot). Teprve v pozdních odpoledních a večerních hodinách začne být aktivní.

Býložravé šelmy jsou sice vzácné, ale zdaleka k nim nepatří jen panda červená a panda velká. Dalším příkladem je cibetkovitá šelma binturong (Arctitis binturong) z jihovýchodní Asie. V jeho potravě dominuje ovoce. Binturong proto patří k velmi zdatným a důležitým „roznašečům semen“ nejrůznějších stromů a keřů.

Pandy jsou jedněmi z nejvýše žijících zvířat. Běžně se vyskytují v nadmořských výškách od 2 200 až po ohromujících 4 800 metrů. Dávají přednost podnebí s teplotou mezi 10–25 °C a pouze malými ročními výkyvy. Jejich typickým prostředím jsou horské smíšené lesy s velkým podílem starých stromů a hustým bambusovým podrostem.