Lobotomie se užívala jako všelék na jinak těžko léčitelné duševní poruchy

Walter Freeman (vlevo) a James Watts se v polovině 20. století stali průkopníky lobotomie na americké půdě.

Otvírání lebky, aby mohli „uniknout démoni“, se používalo od antiky prakticky až do 20. století.

Hugo Bart Huges (vpravo) si v roce 1965 trepanoval vlastní lebku pomocí zubařské vrtačky a zákrok si pochvaloval. Historicky první lobotomii, tehdy zvanou leukotomie, provedl roku 1935 António Egas Moniz (vlevo).

Snazší formu lobotomie tvořila transorbitální varianta, k níž stačilo kladívko a kovové bodlo.

Trepan představoval speciální zařízení s kruhovou čepelí, na kterou navazovala rukojeť. Po přiložení k dané části těla držel přístroj na místě pomocí zářezů na krytce, zatímco lékař otáčel rukojetí, jež pod tlakem pronikala do tkáně.