Při pohybu v korunách stromů dokážou nosáli bez potíží přeskakovat z větve na větev.
Při spánku si nosál většinou strká dlouhý čenich pod břicho. I tento zvyk inspiroval vznik jeho pojmenování ve většině jazyků.
Nosál červený je sice predátor, ale nepohrdne ani rostlinnou stravou.
Mistrně šplhají v korunách stromů a při udržování rovnováhy si pomáhají dlouhým huňatým ocasem.
Lidé dříve považovali samice a samce nosálů červených za dva samostatné druhy.