Zlato ze zeleného pekla: Nelegální těžba ve Francouzské Guyaně

Během tří týdnů se nedotčený prales mění v toxickou bažinu. Za jeden měsíc dokážou kopáči zlikvidovat prales o rozloze tří fotbalových hřišť.

Nejmenší těžařská místa obsluhují čtyři lidé. Jiná připomínají malá města, včetně vlastních barů, kostelů a nevěstinců.

Tyhle stromy nikdo kácet nemusel. Popadaly samy, v důsledku narušení půdního pokryvu těžbou a vodní erozí.

Separační síto jako na Klondiku. Zlatonosné bahno se žene přes rošty, kde se zachytává v rohožích, které se zhruba po týdnu vyklepou, amalganizují se rtutí a pak odpaří.

Všudypřítomní mravenci rodu Atta sp. patří mezi nejvýraznější zahradníky pralesa – stříhají listy a pěstují ve svých mraveništích houby.

Když domorodí indiáni uloví při rybaření piraňu, pro jistotu jí hned odseknou spodní čelist, aby je nemohla poranit.

Dovádiví amazoňané oranžovokřídlí (Amazona amazonica) dotváří každodenní kolorit pestré jihoamerické džungle.

Běžný obrázek okolí situ – smetiště. Garimpeiros si s odpadky hlavu nelámou.

Z výšky vypadá guyanský prales malebně. Pod korunami stromů, se však odehrává pravé peklo.