Krása kamenného koloběhu: Momentky ze života hornin

Horniny mohou po naleštění ukázat opravdu neuvěřitelné kresby. Dobrým příkladem může být písmenková žula (Pegmatit) pojmenovaná podle toho, že její vzhled, způsobený vzájemným prorůstáním křemene a živce, připomíná klínové písmo.

Gabro je tmavá, často hrubozrnná vyvřelá hornina. Pojmenování získala podle lokality v Itálii. Na rozdíl od žuly, která je tvořena především takzvanými světlými minerály, najdeme v gabru minerály tmavé. Vedle čedičů je to nejhojnější hornina oceánského dna.

Obsidián neboli sopečné sklo vzniká rychlým utuhnutím sopečné lávy nejčastěji pod vodní hladinou. Typickým znakem obsidiánu je ostrý lasturnatý lom, kterého využívali už naši předci k výrobě nejrůznějších škrabek, hrotů oštěpů a nožů.

Porcelanitu se také říká porcelánový jaspis. Tato hornina metamorfuje podobným způsobem, jako když se v pecích vypaluje keramika. Zdrojem tepla bývá nejčastěji sopečná láva.

Valounky na dně řek či oblázková pláž, tak nějak vypadaly před zpevněním slepence. Některé z nich jsou zbarveny červeně, což způsobuje příměs oxidů železa v jejich tmelu.

Hlavní znak metamorfovaných hornin ― jejich usměrnění, je v případě doubravčanské ruly opravdu nepřehlédnutelné. Jednotlivé minerály jsou „protaženy“ až do podoby jakýchsi stébel.

Travertin svým složením odpovídá vápenci. Na rozdíl od něj se však neusazoval na dně moří ale na pevnině. Je velmi oblíbeným stavebním kamenem, který posloužil pro vytvoření antického Kolosea, ale také velká řady moderních staveb.