Explozi supernovy SN 1987A způsobila srážka červeného veleobra a běžné hvězdy
Na počátku exploze supernovy SN 1987A bylo splynutí červeného veleobra s běžnou hvězdou. Výsledkem byla spektakulární exploze modrého veleobra
Mlhovina Tarantula ve Velkém Magellanově mračnu. Supernova 1987A je jasně viditelná jako velmi jasná hvězda uprostřed vpravo. Ve výřezu pozůstatek po výbuchu supernovy SN 1987A. Rentgenová data z kosmické observatoře Chandra (modře) zachycují expandující rázovou vlnu.
V roce 1987 si astronomové užili nevšední podívanou, když v blízké trpasličí galaxii Velkého Magellanova mračna explodovala supernova. Dostala označení SN 1987A a pro vědce byla od počátku záhadou. Jako supernovy tohoto typu se totiž obvykle odpalují červení veleobři, zatímco v supernově SN 1987A podle všeho explodoval modrý veleobr. Jako modré veleobry označujeme extrémně horké a jasné hvězdy s povrchovou teplotou od 20 000 do 50 000 K a hmotností od 10 do 50 Sluncí.
Následná pozorování v oblasti rentgenového záření a gama záření rovněž ukázala, že hmota, vyvržená explozí supernovy, obsahuje radioaktivní nikl. Ten nepochybně vznikl při zhroucení hvězdy a od té doby se pohybuje vesmírem rychlostí přes 4 tisíce kilometrů za sekundu. Z dosavadních simulací přitom nebylo jasné, proč se pohybuje tak rychle.
Proč explodovala supernova SN 1987A
Masaomi Ono z japonské laboratoře RIKEN Astrophysical Big Bang Laboratory a jeho spolupracovníci simulovali různé scénáře exploze supernovy SN 1987A. Sledovali přitom, jaký z těchto simulovaných scénářů bude nejlépe odpovídat pozorovaným vlastnostem dotyčné supernovy.
TIP: Astronomové objevili hvězdu, která se explodovala jako zvláštní supernova
Z výsledků simulací nakonec vzešel nejpravděpodobnější scénář v němž se srazil červený veleobr s běžnou hvězdou hlavní posloupnosti. Veleobr nejprve připravil menší hvězdu o materiál a postupně ji absorboval, až vznikl rychle rotující modrý veleobr. Ten pak nakonec explodoval jako supernova SN 1987A.
