Existovali bazilišci a trpaslíci? Středověké bestiáře zachytily nejpodivnější tvory
Mnoho obrázků a prazvláštních popisků. Odborná literatura nebo naprostá historická fikce? Středověká encyklopedie zvířat ze světa reálného i fantaskního! Co na tom, že nikdo netuší, kde leží jejich hranice...

Krokodýl byl často zaměňován za draka a a části mumifikovaných krokodýlích těl najdeme ještě dnes na mnohých hradech či zámcích jako ostatky draků



Touha poznávat daleké země je stará jako lidstvo samo. Toto poznání přitom nemusí mít se skutečnou realitou mnoho společného... Společně s cestovateli, obchodníky a námořníky se tak do civilizovaného světa dostávají také informace o neobvyklých tvorech, které je možné ve vzdálených krajinách a hlubokých mořích spatřit. Cestování je v minulosti určeno jen dobrodruhům či vyvoleným. Většina posluchačů si tak musí vystačit se svou a vypravěčovou fantazií. A jak známo, fantazie je bezbřehá.
Bestie i obludy dob minulých
Stejně bezbřehá je i obliba bestiářů, ve kterých jsou skutečné i neskutečné bytosti popsány a vyobrazeny. Libuje si v nich zvláště středověk, který má slabost pro nejrůznější obludnosti. Mnohé bestiáře se dočkají celé řady vydání a čtenáři je přímo hltají! Nikdo nepochybuje o skutečné existenci bazilišků, trpaslíků, vlkodlaků či mořských oblud. Že byl tehdejší člověk naivní a nechal si leccos nakukat? Není se co divit.
Vždyť kdo slyšel pouze z vyprávění o slonech či dracích, nosorožcích nebo jednorožcích, nerozpozná, který z těchto podivných tvorů je reálný. Stejně žádného z nich na vlastní oči nikdy neuvidí. Vysvětlujte pak zbožnému měšťanovi, že draci neexistují! Vždyť s jedním bojoval už svatý Jiří, jak nám popisuje Bible. A navíc, v dávné minulosti žili na zemi tvorové, před kterými by i sedmihlavá saň prchala v hrůze. Nemohl některý z nich přežít? Tuto otázku si přece pokládáme dodnes, a i když nám bestiáře mohou připadat úsměvné, najdeme v nich mnohé ze skutečného života. Ať už vnějšího či vnitřního.
Na každém šprochu…
Většina bájných tvorů, které bestiáře popisují, je z dnešního pohledu skutečně dílem bujné fantazie. U mnohých z nich bychom však našli reálný základ v přírodních procesech, které si lidé v minulosti nedokázali vysvětlit. Původ pradávných příšer můžeme hledat už v pravěku v animismu a totemismu. Tyto přednáboženské směry ostatně přetrvávají u mnohých domorodých kmenů dodnes. Šaman, který na sebe při obřadu údajně bere podobu zvířete, nemá daleko k představě vlkodlaka či upíra.
V nejrůznějších příšerách nachází velké zalíbení už antika. Mnohé z fantazií antických autorů se odrážejí v díle Naturalis Historia, které sepsal Plinius Starší začátkem našeho letopočtu. Kromě řady výmyslů představuje shrnutí antického vědění o přírodě. Ze čtvrtého století pochází řecké dílo s názvem Physiologus, které se do středověké Evropy dostává ve století devátém. Pojednává o zvířatech reálných i fantastických bytostech, rostlinách a drahých kamenech.
Jejich vlastnosti jsou upraveny v duchu středověké křesťanské morálky, což je další z rysů tehdejších bestiářů. Nesou v sobě určité morální poselství. Najdeme v zde i kapitoly o bazilišcích, dracích či kentaurech. I v knize Historiae animalium shromáždil Konrad Gesner dosavadní vědění o zvířatech včetně těch, která žila v nedávno objevené Americe. Nechybí v ní ani bájný jednorožec.
Za vším hledej Homéra
Většina bestiářů, které ve středověku vycházejí, je souhrnem děl předchozích autorů. Inspirací jsou i díla krásné literatury. Například Homérova Odysseia, ve které se ithacký král Odysseus na své cestě z Trojské války setká s vílami, jednookými obry a nejrůznějšími pozemskými i mořskými nestvůrami. Oblíbená jsou také dobrodružství arabského námořníka Sindibáda z Pohádek tisíce a jedné noci. Ten při svých plavbách naráží na velrybu, která vypadá jako ostrov, ptáka Noha či okřídlené lidi. Důležitou složkou bestiářů jsou také barvitá vyobrazení podivných stvoření. Počte si v nich tak i ten, který právě čtenářským uměním neoplývá.