Dobroty z nouze: Příběhy jídel, která vznikla z hladu a nedostatku

Čokoláda jen tak naoko

• Itálie | 1946

Mažete si ji na chleba nebo ji jíte po lžičkách rovnou ze skleničky? Vydrží pár dní, nebo zmizí za jediný večer? Řeč je o proslulé oříškové pastě Nutella. A i když na první pohled působí čokoládově, nenechte se oklamat. Vznikla totiž po skončení druhé světové války, kdy na trhu panoval nedostatek kakaových bobů.

Aby piemontský cukrář Pietro Ferrero během hladových poválečných let uspokojil u svých zákazníků chuť na čokoládu, vyrobil v roce 1946 sladkou pastu převážně z lískových ořechů, cukru a tuku. Nedostatkového kakaa obsahovala jen tolik, aby obelstila zrak a chuťové buňky bažící po čokoládě. Původně se jmenovala Giandujot a prodávala se v kostkách podobných máslu. Až o pět let později se pod značkou SuperCrema zjemnila a dala se lépe roztírat.

Poslední krok k dnešní Nutelle učinil Pietrův syn Michele Ferrero, když v roce 1964 představil její současnou chuť, konzistenci i typickou nádobu. První sklenice pak továrnu Ferrero opustila 20. dubna 1964. Ačkoliv ovšem vylepšená receptura zahrnuje kakaa víc, stále jde zhruba jen o 7 % celkového objemu. Podle odborníků z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze navíc krém dodávaný na slovenský, rakouský, maďarský a český trh obsahuje méně kakaové sušiny než například Nutella dostupná v Německu. Každopádně se prodá okolo 12,6 milionu sklenic za rok, tedy jeden kus každé 2,5 sekundy. Pomazánka je k dostání asi ve 170 zemích a na její výrobu padne až 25 % globální produkce lískových ořechů. (foto: Shutterstock)

Stačí zalít a počkat

• Japonsko | 50. léta 20. století

Jestliže Nutella vznikla z nedostatku, instantní nudle se zrodily z čiré nouze. Za jejich vynálezem stál japonský obchodník Momofuku Ando, který jako prevenci hladomoru po druhé světové válce vyvinul vysušené nudle pro přípravu ramenu. Později se inspiroval v USA a přišel s návrhem umístit nudle do kelímku, načež je stačilo zalít vodou. Jeho nápad dobyl celý svět, a roku 2000 tak Japonsko označilo instantní polévku ramen za největší vynález 20. století. (foto: Shutterstock)

Nemáš maso? Dej tam sóju!

• Německo | 10. léta 20. století

Nahrazování masa rostlinnými alternativami sice působí jako moderní trend, opak je však pravdou. Během první světové války maso na trzích chybělo, a náhražky tak začal vymýšlet dokonce sám Konrad Adenauer. Tehdejší starosta Kolína nad Rýnem a později první poválečný kancléř si totiž uvědomil, že má sója podobnou texturu jako klobásové maso. Stačilo ji tedy smíchat s kořením a dalšími surovinami, vtlačit do střívka – a vegetariánské alias mírové klobásy byly na světě. (foto: Wikimedia Commons, Sargoth, CC BY-SA 3.0)

Mrkev namísto cukru

• Velká Británie | 40. léta 20. století

Není jasné, kdo a kdy upekl první mrkvový dort. O jeho nejhlasitější propagaci se ovšem postaralo britské ministerstvo obživy za druhé světové války. Díky mrkvi z vlastních zahrádek si totiž mohli běžní Britové dopřát sladkou odměnu v období, kdy byl cukr pouze na příděly. Ministerstvo dokonce připravilo recept na vánoční mrkvový puding, kterým v letech nouze pohrdnul jen málokdo. (foto: Shutterstock)

Rýže, tapioka a spása

• Thajsko | 40. léta 20. století

Potravinová krize během druhé světové války dala vzniknout i tradičnímu thajskému jídlu pad thai. Japonská invaze do států východní Asie způsobila nedostatek téměř všeho, včetně rýže. Nudle tvořící základ zmíněného pokrmu tak sice rýžovou mouku obsahují, je ovšem nastavená tapiokovým škrobem a vodou. Po smíchání nudlí s domácí zeleninou vzniklo výživné, rychlé a cenově dostupné jídlo, které zachraňovalo životy. Jeho vaření proto podporovala i thajská vláda. (foto: Shutterstock)

Snídaňová revoluce

• USA | 1876

Když se bratři John Harvey a Will Keith Kelloggovi snažili vytvořit potravinu nového typu pro své pacienty s dietním omezením, netušili, že mimoděk způsobí doslova snídaňovou revoluci. Sourozenci od roku 1876 provozovali sanatorium Battle Creek a pro klienty, kteří potřebovali snadno stravitelné pokrmy, začali vařit speciální pšeničné těsto. Jednoho dne jej ovšem nechali na sporáku příliš dlouho, nicméně jim bylo líto ztvrdlou hmotu vyhodit, a tak ji rozdrtili na vločky a dali zapéct. Vznikl tak „prototyp“ cereálních lupínků a pacientům novinka zachutnala. Netrvalo dlouho a bratři ji začali dělat z kukuřičné mouky. V roce 1896 si potom svůj vynález nechali patentovat.

Lupínky měly původně tvořit součást zdravé diety, od níž se také očekávalo, že bude potlačovat libido. Bratři Kelloggovi se však pohádali a nad přípravou cereálií získal kontrolu Will Keith. Sám poté recept upravil, přidal cukr a rozhodl se lupínky vyrábět ve velkém. Tím také roku 1906 vznikla společnost Kellogg’s, jež dnes dodává na trh pestrou paletu sladkostí a snídaňových cereálií. Loni činil její obrat 12,7 miliardy dolarů. (foto: PxHere, PDM 1.0)