Dlouhověcí rekordmani: Pět nejdéle žijících zvířat
Ačkoliv želvy symbolizují moudrost a dlouhověkost, nepředstavují jediný zvířecí druh, jehož život může překlenout stovku let. Konkurují jim například nesmrtelné medúzy, nenápadní mlži či přisprostlí papoušci
Prořízlý zobák
druh: Ara ararauna | věk: 119 let
Papoušek Charlie se v novinových článcích objevil hned ze dvou důvodů: Jednak díky svému úctyhodnému věku a také proto, že má „nevymáchaný“ zobák a nebojí se zplna hrdla nadávat na nacisty: Legendární je jeho zvolání „Fuck Hitler!“ neboli „Do h**zlu s Hitlerem!“. Kdo jej takto vytrénoval, není známo, ale Charlieho sprostota přivedla jeho současného majitele Petera Orama k myšlence, že by mu mohl vymyslet poněkud šťavnatější minulost. Začal proto o ptákovi tvrdit, že patřil Winstonu Churchillovi, od nějž také pochytil zmíněné výkřiky. Chartwellské panství, kde politik bydlel, nicméně popírá, že by aru vlastnil. A s historkou nesouhlasí ani dcera někdejšího britského premiéra. Okolo papouška se tak vyrojila řada spekulací, a zpochybňuje se dokonce i jeho věk.
Stařičký miláček ostrova
druh: želva obrovská | věk: 190 let
Jonathana, ještě coby bezejmennou želvu, přivezli na ostrov Svatá Helena v jižním Atlantiku už v roce 1882. V poklidné anonymitě tam pak přebýval až do 30. let 20. století, kdy mu guvernér Spencer Davis dal zmíněné jméno. Z želvy obrovské se posléze stal miláček ostrova, a její podobizna dokonce zdobí tamní pětipencovou minci. Přesný věk samce neznáme, ale když dorazil na Svatou Helenu, byl již zcela dospělý – musel mít tudíž alespoň 50 let. I při nejnižším odhadu mu tedy letos bude 190 roků, což z něj činí nejstaršího žijícího suchozemského tvora.
Šupiny dlouhověkosti
druh: kapr koi | věk: 226 let
Koi kapři zdobí mnoho japonských i čínských zahrad, kde je majitelé chovají pro jejich netradiční zbarvení. V ideálních podmínkách se tyto ryby obvykle těší dlouhému životu, atakujícímu až hranici 50 let. Jedinec pojmenovaný Hanako se však vymanil z okovů svého druhu. V roce 1966 se o jeho životní příběh podělil poslední majitel, doktor Komei Košihara: Na rozhlasové stanici Nippon Hoso Kyokai vyprávěl, že kapra zdědil od babičky z matčiny strany, a podle průzkumu profesora Masajošiho Hira bylo zvířeti v době vysílání 215 let. Ozdobou Košiharovy zahrady zůstala ryba až do roku 1977, přičemž důvod její dlouhověkosti neznáme – obecně se však přisuzuje čisté vodě a vynikající péči.
Živější, než jsme čekali
druh: arktika islandská | věk: 507 let
Arktika islandská, přezdívaná Hafrún, byla v roce 2006 vylovena nedaleko pobřeží Islandu a vědce na první pohled zaujala její ulita. Právě podle ní totiž posléze spočítali věk živočicha: Podobně jako stromům přibývají s léty letokruhy, zmíněným mlžům narůstají proužky na ulitách. O prvotní určení se postarali odborníci z waleské Bangor University, kteří stáří tvora odhadli na 405 let a rozhodli se jej prozkoumat podrobněji. Jelikož ho ovšem mylně považovali za mrtvého, otevřeli jeho lasturu, čímž jej bohužel zabili. V roce 2013 došlo k přepočítání Hafrúniných proužků, a život se jí tak „prodloužil“ na 507 let. Následná uhlíková analýza uvedený závěr podpořila.
Plovoucí nesmrtelnost
druh: Turritopsis dohrnii | věk: teoreticky nesmrtelná
Mladí zástupci rodu Turritopsis se nejprve jako larvy usadí na mořském dně a postupně se rozvinou v polypovou kolonii, z níž se zrodí drobné medúzy. Na rozdíl od většiny ostatních se ovšem Turritopsis dohrnii dovede do stadia polypa vrátit: Pokud se jedinci cítí ohroženě nebo například hladovějí, umějí přimět své buňky ke zpětné transformaci a vývojový cyklus opakují. Teoreticky tak mohou svůj život prodlužovat donekonečna, v praxi však obvykle podlehnou nemocem nebo skončí coby potrava predátorů.
