Co prozradily střepy ze sídla slavného astronoma Tycha Braheho?
Analýza střepů objevených v laboratoři Tycha Braheho potvrzuje jeho alchymistickou kariéru. Setkal se i s látkou, kterou v jeho časech nikdo neznal…

Dánského astronoma Tycha Braheho v jeho rezidenci Uranienborg navštívil v roce 1590 i skotský král Jakub VI. (ilustrace: Wikimedia Commons, Carl Bloch, CC BY-SA 4.0)
Slavný dánský renesanční učenec Tycho Brahe byl ve své době nejlepším pozorovatelem oblohy. Tehdy ale ještě nebyla striktně oddělená věda od dalších oblastí poznání. Vzdělanci se kromě vědy často věnovali i astrologii, alchymii, magii a podobným aktivitám. Brahe v tomto směru nebyl žádnou výjimkou.
Svědectví střepů
Dokládá to i pozoruhodný výzkum, který vedl Kaare Lund Rasmussen z Univerzity jižního Dánska. Rasmussen se společně Poulem Grinder-Hansenem z Národního muzea Dánska se dostali ke čtyřem skleněným a jednomu keramickému střepu, které podle všeho pocházejí z Braheho laboratoře v jeho rezidenci Uranienborg na švédském ostrově Hven.
Tento ostrov byl za Braheho života součástí dánského království a dánský král Frederik II. učenci věnoval Uranienborg (Hrad múzy Úranie) – palác spojený s observatoří a s podzemním zařízením Stjerneborg (Hvězdný hrad). Brahe zde působil v letech 1580 až 1599. Zmíněné střepy byly objeveny během vykopávek v osmdesátých letech.
Vědci střepy důkladně prozkoumali pomocí metody laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií indukčně vázaného plazmatu. Díky tomu odhalili stopy chemických substancí na studovaných střepech. Výsledky zajímavého výzkumu zveřejnil odborný časopis Heritage Science.
Analýzy potvrdily, že Brahe byl aktivní alchymista a pracoval s alchymistickými recepty. Odhalily celou řadu chemických prvků a látek, přičemž některé z nich v takovém množství, že s nimi Brahe musel nějakým způsobem pracovat. Jde především o rtuť, olovo, měď, cín, antimon, nikl, zinek, zlato a také wolfram, který byl pro vědce daleko nejzajímavější. Pokud totiž víme, alchymisté ani nikdo jiný tehdy wolfram neznali. Objevil ho až v roce 1781 chemik Carl Wilhelm Scheele. Vysvětlením může být, že se wolfram připletl do Braheho lektvarů, aniž by o tom učenec věděl.