Barikáda Jimramov: Jak vypadala výstroj a výzbroj maďarského dělostřelce

Situace Maďarské královské armády (MKH) se od půli roku 1944 jevila zoufale. Po neúspěšném pokusu o uzavření příměří se Spojenci donutili Němci v říjnu regenta admirála Miklóse Horthyho abdikovat a vlády se chopila strana Šípových křížů. Rozpoutala protižidovské represe a vojsko muselo dál válčit za Říši. Koncem prosince Sověti obklíčili Budapešť. Vojáci, jejichž nedávný vrchní velitel (Horthy) se už nacházel uvězněný v Bavorsku, ztráceli důvod bojovat a množily se dezerce. Wehrmacht proto přesouval oddíly problematického spojence na strážní a pracovní úkoly mimo Maďarsko. První formace MKH se do protektorátu začaly stahovat již zkraje roku 1945. Zatímco zbytky 24. pěší a 5. rezervní divize ustupovaly na jižní Moravu, 16. pěší divize, součást německého XXXXIX. Gebirgs-Armeekorps, směřovala přes Javorníky k Olomouci. Části této divize se přitom nacházely ještě v půli dubna 1945 na frontě u Jablunkovského průsmyku a bojovaly proti 1. čs. armádnímu sboru.

Padesátka Honvédů

Pokud jde o Jimramov, v polovině dubna tam nastoupilo šest německých četníků, následně přibylo přes 50 honvédů (příslušníků maďarské armády). Zesilovala rovněž aktivita druhé strany – 25. dubna 1945 partyzáni poškodili detonací jeden z pilířů tamního Benátského mostu. Když 5. května v Praze vypuklo povstání, na mnoha dalších místech vyvolalo díky rozhlasu revoltu, na Žďársku kromě okolí obce Svratka i v Jimramově. Povstalci vzali zbraně německým četníkům a 20 příslušníkům Todtovy pracovní organizace, rovněž Maďaři (50 mužů a štáb) vydali bez odporu 50 pušek, šest samopalů a další vybavení. Postupně se vzdávaly další skupiny Maďarů přicházející směrem od Korouhve a Poličky.

Jiskra...

Později došlo k přestřelce na borovnické silnici mezi povstalci a esesmany na třech motocyklech. Jeden stroj se třemi Němci projel až na nádvoří zámku, kde však právě maďarští vojáci učili povstalce zacházet se zbraněmi. Jeden útočník padl, z dalších dvou se stali zajatci. Odpoledne 5. května se pak vypravilo 16 dobrovolníků do Trhonic, kde odzbrojili 40 honvédů. Zpět se Jimramovští vraceli s puškami, samopaly, ale i s povozem s municí, a pancéřovými pěstmi. Mezitím ve Svratce (a později v Litomyšli) podepsal generálmajor László Karátsony (údajně jako zástupce celé maďarské 1. armády) dokument o spolupráci tamních jednotek MKH s revolučními výbory. Ráno 6. května odjeli tři povstalci s maďarským důstojníkem do Telecího, Korouhve a Oldříše, kde další oddíly předaly Čechům zbraně. Největší úlovek padl do povstaleckých rukou kolem 8.00 na poličské silnici u vápenky, kde se vzdalo 450 Maďarů. Kromě běžných pěchotních zbraní vzbouřenci přišli ke dvěma granátometům, dvěma minometům a třem protitankovým (PT) kanonům.

... a pak lavina

Dopoledne však na Jimramov začaly postupovat silné jednotky Wehrmachtu s obrněnou technikou. Z města je přivítala silná palba včetně PT kanonů 40 M, kdy maďarský vojín Jozsef „Pišta“ Szabó vyřadil jednou ranou dva nákladní vozy s municí. Němci nečekali tak silný odpor a dali se na ústup.

Sedmého května už po boku povstalců sloužilo 60 honvédů hlavně jako obsluha těžkých zbraní. Avšak 8. května došlo k vyjednávání mezi povstalci a německými parlamentáři o volném průjezdu městem. Proti ohromné přesile již Češi a Maďaři neměli šanci uspět. Zbraně byly ukryty v lesích, povstalci se ukryli ve městě a maďarští vojáci se stáhli zpátky do zámku. Jimramov tak 8. a 9. května zcela zaplnily valící se jednotky Wehrmachtu a Waffen-SS, docházelo k nehodám a k palbě z projíždějících kolon. Například 9. května ustupující okupanti na mostě zastřelili povstaleckého velitele Josefa Mrštíka a jeho synovce Ladislava Baštu. Kdo přesně byli honvédští spolubojovníci povstalců z Jimramova a co se s nimi stalo po válce, nevíme. Podobných vystoupení maďarských vojsk proti Němcům se odehrálo mnohem víc (v Týně nad Vltavou, Zlaté Koruně nebo třeba i v dánské Kodani) a je důležité, aby se i po 80 letech o těchto událostech vědělo. 

Honvéd proti Wehrmachtu

1. Plynová maska 34 M.
2. Ruční granát 36 M. (36 M. kézigránát) s nárazovou pojistkou a násadkový granát 42 M. (kézigránát 42M.). Ten měl na horním víku závit, na nějž se dala našroubovat další hlavice.
3. Cigarety pro MKH a maďarská verze německé čokolády Scho-Ka-Kola.
4. Pistole Frommer 37 M. v ráži 9 mm Browning.
5. Polní čepice (ernyös tábori sapka) původně pro horské a hraničářské jednotky.
6. Polní blůza (39 M. tábori zubbony) z vlny, na límci červené dělostřelecké pruhy.
7. Pouzdro pro pistoli Frommer 37M. v ráži 9 mm Browning.
8. Maskovací stanový dílec/celta (38 M. sátorlap).
9. Chlebník s ešusem 34 M. (34 M. csajka).
10. Polní láhev (35 M. tábori kulacs).
11. Kalhoty rovného střihu po vzoru německých kalhot vystřídaly složitější a dražší rajtky. Přestože se k nim zavedly kotníkové boty se spinkami, dělostřelec má staré kanady 35 M. (35 M. gyalogos bakancs).

Image

Čtěte také

Expanze regenta Miklóse Horthyho: Maďarská armáda za druhé světové války